Jak komunikovat environmentální témata, aby zaujala?

Jak v úvodním slovu desáté konference k ekovýchově konstatovala Jana Plamínková, informovat o životním prostředí je těžké. "Některá témata jsou složitá. Například ochrana klimatu. Narážíte na to, že už novináři tématu ne úplně rozumí. Což je problém," poznamenala Plamínková, která má coby bývalá radní pro životní prostředí a současná předsedkyně výboru pro životní prostředí bohaté zkušenosti s komunikací s veřejností.

Sociální psycholog Jan Krajhanzl se následně pokusil dostat jeden semestr výuky do dvaceti minut přednášky. Posluchačům nabídl několik bodů dobré komunikace témat o životním prostředí.

Důležité podle něho je, abychom věděli, čeho chceme dosáhnout a měli konkrétní cíle. Abstraktní cíl typu "zvýšit povědomí o ekologii" je prý k ničemu. "Dobrý cíl musí jít vyfotit," radí Jan Krajhanzl.

Je také nutné si dobře vyhodnotit, který cíl je priorita a co je marginálie. "Mnohem větší dopad je, když lidé nejezdí autem. Vyměnit žárovku je hezké, ale dopad je malý," ilustruje to Krajhanzl.

Chcete lidem mluvit do života? Obujte si boty cílové skupiny. Vaše motivace vzdát se auta může být vcelku silná, ale po Praze jezdí spousta lidí autem, kteří to tak nevidí. "Všichni lidé vědí, že auta škodí ovzduší a zdraví. Ale pro zapálené motoristy může být těžké přijmout osobní odpovědnost," vysvětluje Jan Krajhanzl. Je tu prostě bariéra, kterou je potřeba dobře poznat, aby se s ní dalo pracovat.

"V pedagogice se věří, že stačí lidem dát informace a oni si to vezmou za své a na základě toho změní své chování. Bohužel to nefunguje," říká Jan Krajhanzl. Tou hlavní bariérou nemusí být (a nebývá) nedostatek informací.

"Zkuste to bez kázání a bez obviňování - tedy pokud nechcete lidi naštvat," radí Krajhanzl. Mluvit lidem do duše a vyvolávat v nich pocit viny není podle Krajhanzla dobrá cesta. "Lidé jsou o sobě přesvědčeni, že jsou dobří. Nekazte jim to. Jinak vás nebudou mít rádi," upozorňuje Krajhanzl.

"A jestli je něco problematická motivace, pak je to strach," říká Krajhanzl. Leckdo radši strčí hlavu do písku, uteče před problémem. "A zlaté pravidlo je, že když mluvíte o problému, vždycky musíte mluvit i o řešení," říká Krajhanzl.

A pak tu podle Jana Krajhanzla funguje rozptýlená odpovědnost. "Je hrozně demotivující se u nás o něco snažit, když mnohem větší důležitost má z pohledu ochrany klimatu to, co udělá Indie či Čína," říká Jan Krajhanzl. Ale věc lze podat i tak, že nejde jen o ochranu klimatu, ale také o čistší vzduch, hezčí prostředí ve městech, zdravější krajinu, méně předčasných úmrtí... "Někdy je nutné najít jiný smysl," říká Krajhanzl.

"Učme se ze svých úspěchů i chyb. Některé organizace deset patnáct let opakují stále stejné věci, které nefungují. Je normální chybovat, ale je potřeba se poučit," říká Krajhanzl.

Na závěr pak doporučil posluchačům tyto knihy: Možnosti spolupráce s veřejností (nejen) při ochraně životního prostředí (https://www.ekopsychologie.cz/citarna/studie/moznosti-spoluprace-s-verejnosti/), Vztah české veřejnosti k přírodě a životnímu prostředí. Reprezentativní studie veřejného mínění (https://munispace.muni.cz/library/catalog/book/1001), Dobře utajené emoce a problémy životního prostředí (https://www.ekopsychologie.cz/citarna/studie/dobre-utajene-emoce/) a Jak kultura utváří diskusi o klimatické změně (https://munishop.muni.cz/obchod/knihy/jak-kultura-utvari-diskusi-o-klimaticke-zmene-00000048711).

Tomáš Chabada z Masarykovy univerzity pak v rychlosti popsal vztah české veřejnosti k životnímu prostředí. "Češi jsou zelenější než byste možná čekali," říká Tomáš Chabada. Češi podle výzkumu sympatizují s ochranou přírody, jsou rádi v přírodě a přejí si více přírodních území, upřednostňují zájmy ochrany životního prostředí před ekonomickými zájmy, vynikají v hospodaření s odpady, rádi ušetří a neradi platí a jsou skeptičtí k tomu, že by svým chováním mohli něco změnit.

Judita Nechvátalová z reklamní agentury Greencat hovořila o tom, jak lákavě komunikovat environmentální témata (nebo se o to alespoň pokusit). Podle ní platí, že každý, kdo má své téma, ho vnímá jako těžké. "Věřívali jsme, že když lidem sdělíme informace a fakta a oni se podle toho zařídí. Leckdo tomu ještě věří. Když to překlopíte do minulého času, hodně vám to pomůže," říká Nechvátalová. Aby měla komunikace naději, musí jednak reálně popsat problém a zároveň naznačit cestu. "A pak už potřebujete jen špetku kreativity a dobrých nápadů," říká Nechvátalová.

Jan Činčera z Masarykova univerzity se ve svém bloku zamyslel nad tím, co jsou účinné a neúčinné postupy v EVVO, zejména s ohledem na školní mládež. Podle něho je potřeba se v ekovýchově posunout od manipulace ke spolupráci. Od moralizování ke kompetencím.

"Pro posílení proenvironmentálních postojů a chování se často používají strategie založené na vyvolání strachu z katastrofy. Je tu předpoklad, že strach povede ke změně postoje a změně chování. Já ale tvrdím, že děti by se neměly bát," říká Jan Činčera. A na několika skutečných příkladech pak doložil, že během hodiny špatného programu ekologické výchovy pro mateřské školy se dá ve výchově dětí hodně zkazit. "Strašení je hodně riskantní strategie," upozorňuje Činčera. "Strach vede k nevíře v dobou budoucnost a pak k nízké motivaci k odpovědnému chování."

Naopak konstruktivní naděje podle něho spíš vede k přesvědčení "můžeme to zvládnout", které vede k vysoké motivaci k odpovědnému chování. "Musí to být naděje, která není slepá. Musíme přes ni vidět, že máme velké problémy, ale zároveň že je můžeme zvládnout. A k tomu mohou děti dospět tím, že si sami vyzkouší něco změnit, ovlivnit," říká Činčera.

"Podle mého by se malé předškolní děti měly vést k tomu, že svět je hezký a budovat v nich vztah k přírodě. A neměli bychom je nezatěžovat globálními problémy. Je dobré budovat návyky typu vypnutí vody, zhasnutí. A rozvíjet participativní přístupy, zapojit je například do rozhodování o podobě zahrady," říká Činčera.

Konferenci pořádal Magistrát hlavního města Prahy. Jeho jménem pak Tereza Líbová představila Strategii adaptace na změny klimatu a tematický web www.adaptacepraha.cz.

Petr Holý pak coby pražský koordinátor EVVO shrnul situaci v hlavním městě. "Ekovýchovu v Praze vidím optimisticky. Praha má dobrý základy, na kterých lze stavět, lidi a organizace. A krásnou přírodu," říká Petr Holý.

V Praze je podle něho funkční a pestrá sít aktérů ekologické výchovy a vzdělávání. "V Praze je sedm držitelů certifikátu ekovýchovy od Pavučiny, ČSOP tu má 26 pražských organizací, z nichž 23 dělá EVVO, je tu 9 ekoporaden, 50 ZS a SŠ je zapojených do programu Mrkev, 60 mateřských škol do programu Mrkvička, 53 pražských škol je zapojených do projektu Ekoškola, 16 škol je v programu Globe, 34 škol do projektu Les ve škole.

V odpoledním bloku krátkých, desetiminutových příspěvků hovořila Lenka Skoupá Toulcova dvora o tom, jak zajistit příznivý dopad sdělení na radnicích, Martin Mach Ondřej z Ekolistu o tom, proč maže tiskové zprávy, Petr Kučera z Prahy 1 o tom, jak se vyplatilo dát volnost redakci městského časopisu, Laura Mitroliosová z Institutu cirkulární ekonomiky mluvila o tom, že opravdovost "nejde nafejkovat", Zbyněk Bouda z Energetické agentury Vysočina popsal, jak se pokusili v Telči dělat slavnosti bez odpadů (povedlo se). Mirek Lupač z Agentury Koniklec představil možnosti digitální interpretace pražské přírody, Jakub Kašpar z Krkonošského národního parku mluvil o svých zkušenostech z komunikace ochrany přírody ("v Krkonoších je z pohledu ochrany přírody cenná ta hromada šutrů nahoře. Je to unikát, ale lidem se to blbě vysvětluje").

Kateřina Landová z ČSOP představila zkušenosti z kampaně Ukliďme svět, ukliďme Česko (úspěch spočívá v tom, že akce má jednoduchý, srozumitelný koncept), Eva Tylová z Městské části Praha 12 mluvila o tom, jak se z pozice městské části s lidmi bavit výbušných tématech (třeba o nesečení trávníků). Jan Smrčka z TEREZy popsal kampaň obyčejného hrdinství, kde sice pár ušetřených emisí CO2 z globálního hlediska nic nezmění, ale lidé dostanou kompetence aktivních občanů ("Bez toho nic nezměníme".) Václav Nejman z Lesů hlavního města Prahy představil Lesní pedagogiku jako je součást EVVO.

Na závěr konference pak proběhla krátká panelová diskuze. Celou konferenci moderoval Vojtěch Kotecký z Glopolis.